z Kraje pramenů

 

První zmínky o plemenu hovawart se objevují už ve středověku. Dále se tento název vyskytuje také v literatuře 13. a 14. století a podobní psi jsou rovněž vyobrazeni vedle psů loveckých i na dobových obrazech.

 

Poprvé to bylo v roce 1280. Skutečnost, že toto plemeno zůstalo dlouho bez širšího zájmu, mělo svoji výhodu - ušlo tak šlechtění a chovatelskému přeformování na základě módních vlivů a tím se udrželo ve své původní povaze, kterou se vyznačovalo: ostražitost, nebojácnost a zachování si přirozených instinktů. Jde tedy o plemeno (jedno z mála) relativně přirozené a nepřešlechtěné.

 

Kurt F. König cíleně započal s čistokrevným chovem hovawartů. Tomuto však předcházela nutnost zregenerovat původní plemeno. V odlehlých vysokohorských oblastech a vesnicích vyhledával typově podobné psy s požadovanými znaky, kteří se následně stali zakladateli jeho chovu. König však kladl důraz hlavně na povahové vlastnosti. Hovawart měl být odvážný, odolný a schopný i bez jakékoliv výcviku a zcela přirozeně ochránit v případě potřeby jak majetek svého majitele, tak i jeho samotného. Nakonec tomu napovídá i jeho samotný název plemene. Hovawart nebo taky hovewart, hofwar apod. je zkomolenina německých slov ,,Hof" znamená dvůr a ,,warten" hlídat nebo čekat.

 

Plemeno prošlo celkem třemi sériemi svého obnovení. Zavedli se tzv. zkoušky vloh před připuštěním do chovu. Počátek vlastního čistokrevného chovu začal roku 1922. Téhož roku byl založen v německém Thale první chovatelský spolek hovawartů. Plemená kniha byla založena v roce 1936 a následujícího roku byl hovawart oficiálně uznám FCI.  V současné době se plemeno řadí mezi pracovní.

 

Do dneška bylo odchováno přes 4 500 jedinců, ročně se počty zvyšují o cca 500, v klubu je organizováno přibližně 700 členů z ČR i zahraničí.

 

 

 

Hovawart je nejen výborný hlídač, ale i vynikající společník, příjemný domácí pes a průvodce. Jeho majestátní vzhled i povaha, dlouhá krásná srst, temperametn se snadnou ovladatelností uspokojí i velmi náročného člověka s vysoce vyvinutým estetickým smyslem.

 

Povaha hovawarta je především opravdu přesným odrazem českého překladu plememne. Na svém území je i bez jakéhokoliv výcviku výborným hlídačem, který ostražitě reaguje na cokoliv podezřelého a v případě nutnosti je ochoten i nekompromistně zasáhnout. Přitom však je schopen i jakéhosi "vyhodnocování" situace - např. zbytečně neštěká jako odpověď na štěkot psů v blízkém okolí, dělá jako by si nevšímal cizích lidí ve svém teritotiu za přímé účasti svého pána apod.

 

Hovawart má mimořádnou vazbu na rodinu, kterou považuje za svou "smečku", a proto jí hlídá a ochraňuje. Cennou předností hovawartů je jejich velmi snadná ovladatelnost a to i přes jejich značný temperament. To ocení zejména ti, kdo si chtějí pořídit hlídacího psa a nemají dosud žádné zkušenosti. Vůči cizím lidem se hovawart mimo své teritorium chová s odstupem, nedůvěřivě, ovšem v žádném případě je nenapadá.

 

Je tedy velmi povahově vyrovnaný, ale také citlivý na zacházaní. Je dobré navázat s ním spíše "rovnoprávně"  partnerský vztah, na základě něhož ochotně, rád a trvale respektuje své postavení i veškeré požadavky. Negativně však reaguje (přestává komunikovat) na hrubé a násilné zacházení. Je to psí aristokrat.

 

 

 

Vzhledem k tomu, že jde o psa mimořádně odolného vůči povětrnostním vlivům nevyžaduje žádnou zvláštní péči a je spíše žádoucí jeho celoroční odchov venku. Hovawarta lze však chovat i v bytě, ale jen za předpokladu denní možnosti dostatečného pohybu venku.

 

Zejména v mládí je výhodné (pro utváření tělesné stavby) zabezpečit hovawartu dostatek pohybu a později (když je základní stavba kostry dokončena) i např. běh u kola a plavání.

 

Zásady výživy jsou stejné jako obecná pravidla pro výživu velkých psů - tedy ani zde žádné zvláštní požadavky.

 

Rovněž krásná dlouhá srst nevyžaduje zvláštní péči. Žádné koupání s šampónem, jen občasné pročesávání. Četnost česání je třeba zvýšit v období línání a pokud se srst nadměrně znečistí, například bodláčím. V podsadě se nějaký prach udrží, ale to spraví pouhá přírodní koupel, kterou hovawart miluje.

 

Veterinární péče je kapitola jiná.

 

 

 

Vzhledem ke své povaze je hovawart schopen jakéhokoliv výcviku. Je však třeba respektovat jeho povahové a fyziologické zvláštnosti a potom jsou výsledky přímo překvapující. Základním činitelem úspěchu, je navázat co nejužšího, přátelského kontaktu se psem a to ihned v počátcích. To vyžaduje laskavost, sebeovládání, vyrovnanost, ale i důslednost. 

 

Dále je třeba brát v úvahu, že hovawart je plemeno psů, které později vyspívá a podle toho přizpůsobit postup výcviku. Obecně lze říci, že do 1 roku je dobré hovawartům "ponechat mládí". To však neznamená ho nechat bez povšimnutí. Lze doporučit věnovat se základům poslušnosti, stopy i popř. obrany, ale to vše jen a výhradně formou dobrovolnosti popř. i hry a nic nepřehánět (ovšem pozor - důslednos i zde je nutná). Teprve po 1 roce lze doporučit systematický náročnější výcvik.

 

Hovawart má zcela mimořádně vyvinuté vlohy pro pachové práce. Hovawarta lze připravit jako kvalitního služebního psa. Nejlépe však lze jeho vrozené vlohy rozvíjet výcvikem záchranářským. Stopování, prohledávání i rozlehlích prostorů, vyhledávání v troskách, v lavinách i na vodě dělá hovawart pozoruhodně ochotně a rád. Hovawart je vhodný i pro využití jako pes ovčácký.